Na základě rozhodnutí Okresního úřadu Praha –západ a Okresního úřadu Kladno v souladu se zákonem č.114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny byl v roce 1997 pro své přírodní a krajinářské hodnoty vyhlášen a zřízen Přírodní park Okolí Okoře. Rozkládá se na částech katastrálních území obcí a osad Hole u Svrkyně,Lichoceves, Malé Čičovice, Noutonice, Okoř, Svrkyně, Středokluky, Tuchoměřice a Velké Čočovice.
Cílem vyhlášení je uchování rázu krajiny s významnými přírodními, estetickými a kulturně historickými hodnotami. Území je cílem četných turistických návštěv a tak snahou zakotvenou v podmínkách ochrany je mimo jiné i únosné turistické a rekreační využití.
Území přírodního parku obklopuje zemědělsky intenzivně využívaná krajina, která je obdělávána od mladší doby kamenné asi tak od poloviny 6 tisíciletí př. Kr. Osídlení ze střední doby kamenné – neolitu je doloženo archeologickými nálezy v Noutornicích, Svrkyni, Okoři. Osídlení ze starší doby kamenné je doloženo např.nálezem mohyl.
Až do 50 let minulého století zde hospodařilo množství drobných zemědělců, krajina byla pestrou mozaikou políček, sadů, luk a pastvin. Lesů bylo v tomto území velmi málo.
Zhruba v polovině 50 let i v této malebné krajině se přistoupilo v rámci nesmyslného zcelování k vytváření velkých polních lánů. V té době muselo být všechno velké, bez ohledu na skutečnost, že tato megalomanie poškodila po léta se vyvíjející a rozvíjející přirozenou stabilitu krajiny, že ubývalo zvěře, že se do vodních toků vypouštělo beztrestně kde co. Bez ohledu na to se obec i přilehlé osady stále více podobaly pohraničí. Domy se neopravovaly, stále více chátraly. Dnes je situace jiná. Přibývá lesů, zemědělsky se obdělává pouze půda nejkvalitnější. Sady jsou bohužel zpustlé, travní porosty neudržované. Přesto se zde zachovala přirozená a polopřirozená společenstva . Najdeme zde potoční nivu s rákosinami, na skalních výchozech společenstva skalek, stepní trávníky, rozšiřuje se, dříve velmi hojná, rozptýlená zeleň krajiny. Jedná se o teplomilnou vegetaci a květenu, významný je výskyt teplomilných doubrav. Z bylin zde přirozeně rostou zvonek řepokovitý, konvalinka vonná, jaterník podléška, lecha jarní, černýš hajní, barvínek menší, prvosenka jarní a další. Na osluněných svazích pak za všechny jmenujme mařinku barvířskou, bělozářku větevnatou, bukvici lékařskou, kokořík vonný. Vedle vegetačních společenstev s původní skladbou se však objevují dřeviny nepůvodní, introdukované jako např. akát, dub červený, borovice černá. Objevují se místa, které obsazuje velmi expanzivní křídlatka japonská. Agresivně se chová akát.
Fauna je zastoupená především našimi domácími druhy, rákosiny jsou významnou místní lokalitou a velmi významným činitelem při tahu ptáků. Při ornitologickém sledování bylo sledováno 143 druhů ptáků kolonie havrana polního. Zajímavá je břehule říční, moudivláček lužní. A co takhle potkat mloka skvrnitého. Bohatě zastoupen je i hmyz.
Geologicky patří území parku ke středočeské oblasti Českého masivu. Základem území jsou zejména fylitické břidlice. V území se nachází i čtvrtohorní horniny (spraše, sprašové hlíny). Území je zařazeno do turské plošiny s nadmořskou výškou 235-310 m.n.m. Osou území je přírodně meandrující Zákolanský potok. Půdy jsou zastoupené tzv. hnědými půdami, silně kyselými typu rendzin.
Po zvážení dochovaných hodnot byl přírodní park okolí Okoře zařazen do regionálního systému ekologické stability.
Území je snadno dostupné integrovanou městkou dopravou a protože se nachází asi 25km od okraje Prahy je i velmi hojně navštěvované turisty.