Půvab a malebnost okořského údolí sem nasměrovala kroky řady významných umělců, kteří byli žáky Julia Mařáka tehdy již známého umělce vídeňské Akademie.

Abychom pochopili a správně zařadili umělce do dějinných souvislostí připomeňme si velký nástup impresionistů ve Francii (Seurat, Signanc) a jejich velký střet s odpůrci, kterými nebyli nikdo jiný než Gaugin, Toulouse-Lautrec a další. První impresionistům vytýkal, že „tvoří prostřednictvím zraku a ne střetem myšlenek“ druhý byl pokračovatelem a nástupcem Degase. V Praze dohasíná střetnutí Mladočechů se Staročechy. Zatím je zde pouze jedna výstavní galerie, ale již dochází k reformaci Akademie výtvarných umění. Obnovena je třída krajinářské malby a jejím vedením je pověřený Julius Mařák.

Zde se poprvé setkávají později tak významní umělci jako Antonín Slavíček, Antonín Hudeček, Jan Preisler a další.

Antonín Slavíček (1870 – 1910)

jako 16letý syn správního úředníka pražské vysoké školy se rozhoduje pro malířství. V té době již nemá matku a po poradě se starším bratrem a 2 sestrami se dává zapsat do třídy Emila Lauffra. Začíná tisknout cyklus Měsíců v časopise Zlatá Praha, maluje idylické střechy vesnických chalup. Slavíček patří k neklidným umělcům a tak na čas odjíždí do umělecké školy v Mnichově. Záhy se vrací a dává se zapsat k profesorovi Mařákovi. Společně se studiem na AVU dokončuje i středoškolská studia, zajímá se o historii. V Praze žije na okraji židovského gheta. Jeho citová stránka je silně zasažena předčasným úmrtím bratra, citově se váže na svého strýce kanovníka ve Staré Boleslavi a v tomto období se stává novicem  kláštera v moravském Rajhradě. Záhy se však vrací do Prahy, na AVU, mezi spolužáky Březinu, Dvořáka, Vavána a další. Zajíždí malovat do Bechyně, Veltrus, Okoře. Jak dozrává jako umělec objevují se neshody s profesorem Mařákem, objevuje Chitussiho.

Zatímco ve Francii dosahuje impresionismu v malbě vrcholu, do Čech se dostává asi tak o 30 let později. Do malby vstupuje nálada v podobě chvění vzduchu, vnímá se světlo, stín, do duše proniká působení přírodních živlu.

V 1895 se žení s Bohumilou Brynychovou ze Štomíře u Českého Brodu. Léta 1899 – 1901 lez označit za období okořské. S Okoří je spojeno asi 30 obrazů Motivy z Okoře maluje temperami na karton, Krajinu se stromy olejem na plátno, Studii kosatců olejem na karton, Cestu v dešti podzim v mlze. V 1895 zachycuje Padání listí I a II, 1898 Slunce v lese. Okoř maluje v 1998 temperou na lepenku a obraz pojmenovává Z Okoře. K zajímavým pracem patří obrazy Břízová nálada 1897), Červencový den (1898 – technika syntos na kartonu), Večer na Okoři (1901), Po dešti v Okoři (1901).

Na kratičkou dobu se ujímá osiřelého ateliéru Julia Mařáka, ale naděje že trvale povede jeho ateliér se záhy rozplývá, když místo po Mařákovy Akademie obsazuje jmenováním Rudolfem z Ottenfeldu.

V roce 1907 odjíždí do Paříže. Odborníci tvrdí, že u Slavíčka dochází k zápasu o obsah. Nezpochybňují jej, ale tvrdí, že jde o obsah, který se ptá po osudu člověka, osudu spjaté s osudem kraje, země, Barevné skvrny v obrazech ztrácí svůj zobrazovací charakter, vznikají nové zobrazovací síly. Malíř je sice vázán na podnět vyvolaný bezprostředním setkáním s realitou podnět se však stále více stává poslem chvění mistrova nitra.

V roce 1909 s vážně nemocnou ženou a synem odjíždí Dubrovníka.

10. 8. 1909 je v říčce Zdobnici zasažen mrtvicí a 1. 2. 1910 z vlastní vůle ukončuje svůj život.